Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nadaných, talentovaných a pomalých dětech

18. 11. 2016 8:25:12
Jak se chovat k nadaným a jak k pomalým dětem? Zanedbáváme ty nadané? Co potřebují a jak k nim přistupovat? V tomto tématu panuje řada zmatků. Nedorozumění působí také pojmy nadání, inteligence či talent. O tom je tento článek.

Jak se chovat k inteligentním dětem? A řeší školy i ty až příliš chytré, nebo se spíš stávají outsidery? To byl podtitulek k rozhovoru s lektorkou Monikou Stehlíkovou, který na začátku listopadu vysílala DVTV.

Po zhlédnutí videa mě zaujala debata pod facebookovým odkazem na video, kde se ve velkém vyrojila podpora a souhlas s názorem typu: „Všichni se soustředí na hloupé děti, aby se chudáci necítily odstrčené, aby se jim pomáhalo, dostávají speciální asistenty, na některých školách mají pomalu víc speciálních pedagogů a pedagogických asistentů než normálních učitelů, ale že šikanované jsou převážně ty mimořádně inteligentní děti a že neustálými ústupky vůči pomalejším zabíjíme talent těch nadaných, to se neřeší.“

Takový pohled na věc je možná pochopitelný, ale současně je také velmi omezený. Rád bych nabídl pohled odlišný:
Výjimečně nadané či geniální děti k sobě potřebují ostatní, spolupracující a chápající děti a dospělé. Právě proto je důležité věnovat se dětem, které někteří označují za hloupé, pomalé nebo průměrné. Bez nich ty geniální zůstanou osamocené a jako takové nezmůžou nic. V nejhorším případě mohou být stigmatizovány a pronásledovány podobně jako středověké čarodějnice. Jedinečně nadané děti potřebují společnost těch, kteří jim rozumějí a dovedou je pochopit. Potřebují je také z toho důvodu, že součástí silného nadání je potřeba sdílet a pomáhat – dávat – a tato možnost a touha je výrazně omezena či znemožněna, jsou-li nadané děti izolovány a nepochopeny svými vrstevníky. To samé však platí o těch „pomalých a hloupých“ dětech, o těch, co zatím zaostávají! Jsou s těmi nadanými ve stejné situaci – jen na opačných pólech.

Nelze tedy dostatečně zdůraznit jak důležité je rozvíjet všechny děti, a zejména ty, které za nadané nebo geniální zatím nepovažujeme. Pokud bychom se nevěnovali těm „pomalejším“, pak směřujeme k vytváření nesouladu a konfliktu mezi prostými a nadanými lidmi. Nadané a geniální děti se (pro někoho možná paradoxně) projevují právě tím, že projevují velkou péči o druhé a věnují se jim, podporují ty méně nadané, chrání je a pečují o ně. Podle toho se také často poznají.

* * *

Samotný pojem nadání je často předmětem nedorozumění. Hovoříme o nadaných dětech, o lidech s vysokým potenciálem, o geniálních či vysoce inteligentních dětech. Jeden z přispěvatelů v diskusi pod zmíněným odkazem na rozhovor s paní Stehlíkovou píše:„...geniální matematik Augustin Louis Cauchy měl skutečně odporný charakter, nepomohl nijak dvěma ještě větším géniům, jako byli Henrik Abel a Evariste Galois, což u nich vedlo k předčasnému úmrtí, fanatický pámbíčkář a royalista, opustil rodinu. John Nash, údajná "čistá duše", měl rovněž otřesnou povahu a nechutně přebujelé ego, opustil dívku, kterou přivedl do jiného stavu, vůbec mu nevadilo, že jeho dítě skončilo v sirotčinci.“

Nadání je vysoká míra citu a citlivosti. Je to schopnost ladit se na projev ducha a archetypální vzory lidské psyché, ať už vlastní či jiných bytostí a entit. Inteligence není schopnost počítat, je to schopnost cítit a současně tvořit - tedy propojovat. To se může sekundárně projevit třeba právě v oblasti počtů. Matematická schopnost může být jedním z projevů nadání. Na nadání se lze také podívat jako na potenciál. Vyjadřuje-li nadání míru citlivosti a otevřenosti, pak talent určuje fyzické podmínky a formu jejího projevení.

Talent je možné vnímat jako fyzický předpoklad, formu pro nadání. Je do značné míry definovaný tělesností. Můžete být nadaný na sport, ale díky své výšce a dalším fyzickým parametrům budete přirozeně vynikat např. v basketbalu nebo volejbalu. Bude se o vás po právu říkat, že jste basketbalový či volejbalový talent. Talent je schopnost předvést nadání v přítomném čase, tedy ještě jinak řečeno: talent je aktuální projev (např. předvedení) nadání.

Velmi podstatný určující vliv má sociální prostředí a vedení, které se dostává nadanému dítěti se specifickým talentem. Nadání představuje obrovský a silný energetický potenciál, proud energie – chcete-li, který je usměrňován skrze psýchu a fyzické tělo a formován či deformován prostředím. Proto se mnoho geniálních a nadaných lidí zbláznilo, zabilo nebo se z nich stali lidé „odporného charakteru“, vrazi či diktátoři. Nadání nezajišťuje dobrotu ani úspěch, nevylučuje zlo či zklamání. Je také příčinou intenzivních a často dlouhotrvajících psychospirituálních krizí, kterými lidmi s probuzeným nadáním procházejí.


* * *

Tím se dostávám na závěr k původní otázce: Jak se chovat k inteligentním, nadaným dětem? Autor zmíněného citátu ukončil svůj příspěvek velmi výstižnou větou: „Stačí, když je nebude neskonale nudná povinná školní docházka zdržovat od vlastního studia, bude jim dostupná literatura a ony se již např. ten diferenciální a integrální počet na základní škole naučí samy.“ Ano, nadané děti potřebují prostor, potřebují, aby jim nikdo nebránil jít vlastní cestou, studovat vlastním tempem. Pomáhá jim dostatek podnětů a inspirující prostředí. To ale potřebují všechny děti. Každá lidská bytost je nadaná, stejně jako každá květina v sobě nese květ. Vykvetou však většinou jen ty, které k tomu mají podmínky a prostor.

Součástí prostoru, který nadané děti potřebují, jsou pomůcky, literatura a informace, ale také vzory (role models) a ostatní děti, včetně těch pomalých, které zatím nerozvinuly svůj potenciál. Právě ony pomáhají nadaným dětem rozvíjet jejich sociální inteligenci a umožňují jim cítit se užitečné a potřebné – realizovat svůj dar a nadání ve formě talentu. A nadané děti zase těm zatím pomalejším pomáhají se učit, posilují jejich sebevědomí, podporují je, jsou jim vzory a ochránci.

Martin Wilczek

(V Praze 16. 11. 2016)

PS:

Píši z vlastní zkušenosti, protože jsem v letech 2012-2014 působil jako spolumajitel přední pražské soukromé Montessori školky a jeslí. Tam jsem zažil situaci, kdy k nám rodiče dali svého malého chlapce, který byl později diagnostikován jako autistický a který zpočátku nereagoval ani na své jméno. Byl úplně uzavřený, projevoval se apaticky nebo naopak silně emočními scénami. Zejména jeho otci však velmi záleželo na tom, aby u nás mohl zůstat. Na první pohled to byl velmi těžký případ, který našim učitelkám zpočátku dělal hodně starostí. Ale nevzdali jsme to s ním a za pomoci osobní asistentky, jeho rodiny, nás všech ve školce a kolektivu ostatních jesličkových dětí, se nakonec proměnil v malého chlapce, jenž byl prakticky k nerozeznání od ostatních dětí. Dokázal se zapojit do denních činností, reflektoval své jméno a projevoval se přirozeně jako každý jiný malý kluk. Trvalo to necelý rok, pokud si dobře vzpomínám.


Ke všem dětem, nadaným i těm, jejichž nadání je zatím neprojevené nebo se rozvíjí, je třeba vztahovat se s respektem, s citem pro jejich vlastní rytmus a tempo učení. Děti se dokáží velmi dobře naladit. Z toho plyne, že potřebují nás dospělé, učitele, průvodce, kteří se dovedou naladit na ně, kteří dovedou naslouchat a dokáží jim připravit podmínky a prostředí, ve kterém je pro ně snadné a příjemné růst, učit se a rozvíjet se.


Zdůrazním jeden fakt – děti nepotřebují aby je někdo "učil", poučoval. Potřebují někoho, kdo jim vytvoří rámec, ve kterém jim umožní a dovolí se učit, a kdo bude přítomen a k dispozici pro případ, kdyby si přály pomoc. To od nás dospělých vyžaduje velkou odvahu a proměnu, neboť jsme to pohříchu mnohdy právě my, kdož jsme vedle našich nadaných dětí těmi pomalými a zatím nerozvinutými.

Autor: Martin Wilczek | pátek 18.11.2016 8:25 | karma článku: 11.59 | přečteno: 454x

Další články blogera

Martin Wilczek

O nesouhlasu a respektu

Když se nesouhlas stává osobní věcí, značí to, že se člověk ztratil, ocitl mimo realitu a postrádá základní cit a respekt člověka vůči člověku. A to není jen "nemoc" naší politiky, ale past do které se snadno chytáme dnes a denně.

2.12.2016 v 18:00 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl čtvrtý: Zopakovat.

Když jsem psal svůj úplně první blog, zakončil jsem ho slovy: „Včera jsme byli označeni za šejdíře, dnes jsme strašeni nepřízní mocných. Co zítra?"

19.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Tomáš Heller

Otevřít českou otázku

Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?

19.10.2017 v 23:22 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 158 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.97 | Přečteno: 495 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 5.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 670 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 304

Víc než deset let se pracuji s lidmi, kteří hledají klid a potřebují se zorientovat v někdy velmi složitých životních situacích a transformačních procesech, ať už se to týká osobního, pracovního života či vlastního nadání. Předmětem mého studia je lidská duše a mým předním zájmem je vzdělávání a rozvoj nadání dětí, mladých lidí i dospělých. Mou druhou profesí je focení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.