Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nesouhlasu a respektu

2. 12. 2016 18:00:00
Když se nesouhlas stává osobní věcí, značí to, že se člověk ztratil, ocitl mimo realitu a postrádá základní cit a respekt člověka vůči člověku. A to není jen "nemoc" naší politiky, ale past do které se snadno chytáme dnes a denně.

K napsání tohoto článku mě inspirovala skutečnost, že kolem sebe v médiích, na sciálních sítích a v diskusích mezi lidmi vnímám, jak stále větší prostor dostává bojovný, osobní tón. Vidím, jak se mnoho lidí zaplétá do osobní hry na dobro a zlo a nerozumí tomu, že dobro bojující proti zlu, je jen jinou formou zla. Působí to dojmem, že řada lidí je ztracených a postrádá základní cit a respekt člověka vůči člověku, a že nemalá část z nich vede svou osobní válku s kýmkoliv, kdo se namane.

Dobře patrné je to na obecně aktuálních společenských tématech poslední doby, jako jsou imigrace, EET nebo chování a vyjadřování prezidenta republiky.

Pan Novák ve svém blogu na iDnes.cz, v článku „Elity vs. zbytek národa nebo urážka proti urážce“ velmi trefně píše: "Pokud z jeho voličů udělám stádo blbců, ze Zemana nemyslícího alkoholika a přiřadím se k jakési morálně nebo jinak nadřazené skupině, pak jsem dopředu prohrál."

Není sporu o tom, že současný prezident reflektuje zejména to nízké a hrubé v člověku, ve společnosti. Někteří lidé tvrdí, že jeho působení rozděluje společnost. Při bližším pohledu je však patrné, že se skrze něj existující rozdělení naší společnosti spíš manifestuje, a že on jej akcentuje a prohlubuje, namísto toho, aby se zasadil o opak. Vytváří si z toho osobní věc a jeho odkazem nezůstane nic, na co by bylo hodno vzpomínat.

Toto téma je však univerzální a netýká se jen situace prezidenta naší republiky.

Je legitimní ochránit si hranice proti lidem či politikům, kteří se je snaží neustále překračovat. Lze to však udělat způsobem, který nekopíruje způsoby, které nám samotným připadají nemístné a s kterými nesouhlasíme. Můžeme své hranice ochránit velmi důsledným a rozhodným způsobem a současně zůstat respektující a nezabřednout do osobní roviny. A to není tak snadné, jak to na první pohled vypadá.

Daleko jednodušší je zvolit cestu psychologické projekce a zobecnění. Není vůbec neobvyklé, že narazíte na „blbce“, který se zaštítí populárním citátem Jana Wericha, že nejhorší je srážka s blbcem. Nicméně, jak už říkala maminka Forresta Gumpa: „Pro hloupého, každý hloupý.“ Velmi rozšířeným jevem je snaha o dehonestaci, o to nějaký způsobem ponížit druhého člověka. Příkladem tohoto jednání není jen náš prezident, ale současně i každý, kdo ho pomlouvá a sdílí na svém facebookovém účtu hrubé vtipy, které jej osobně spojují s tím, jak jedná jako člověk či prezident. Ačkoliv to možná řada z vás vnímá jako jedno a totéž, není to jedno a totéž. Učinit osobní prohlášení, že Zeman je blbec nebo Babiš nás okrádá, je zobecňujícím a laciným aktem osobní msty, snahou o ponížení člověka a projev nerespektu k sobě i k druhým. To ale současně neznamená, že prezident se jako blbec nechová! Sděluje nám to fakt, že je možné vyjádřit svůj nesouhlas s jednáním, aniž bychom ztratili ze zřetele respekt k člověku. Je v pořádku vyjádřit svůj postoj, že např. způsob vykonávání prezidentského úřadu je neprofesionální a přináší mnoho škod. Je možné vyjádřit svou obavu – např. že ministerstvo financí se příliš soustřeďuje na regulace a jeho kroky nám mohou připadat z podstatné části vedeny spíš osobním zájmem než veřejným blahem.

Krajiním případem takových situací je, kdy v rámci svého vnímání zbavíme svého oponenta všech atributů lidství, zdémonizujeme si ho a označíme za absolutní zlo. V tomto stavu přesvědčení je následně daleko snazší druhého člověka napadnout, ponižovat, pronásledovat, lynčovat či zabít. Tato psychologická berlička umožňuje lidskému egu ztratit morální a etické zábrany a osvobozuje potlačené obsahy našeho nevědomí - takové jakou je např. strach či nenávist. Umožňuje nám získat falešný pocit, že jsme oprávněni či dokonce povoláni, jako Hitler či jako národ, k tomu, abychom ve jménu čehokoliv, co se zrovna hodí, mohli napadnout jiného člověka, překorčit jeho hranice, říkat mu, co má či nemá dělat.

Je v podstatě snadné nenávidět kohokoliv. Důvodů si lze vymyslet nepřeberně. Abychom však někoho mohli nenávidět, musíme na něj ukázat a učinit danou věc věcí osobní. Lze nenávidět prezidenta? Prezident je jméno politické funkce, úctyhodný úřad, na tom si nikdo nic nevezme. Ale nenávidět Zemana, Havla? To už je náhle snadné! A odtud se to dál řetězí. Zastánci jednoho nenávidí stoupence druhého, a naopak, a tak dál a dál. Nedávno jsem četl vyšinuté a zcelá vážně míněné prohlášení jedné z účastnic demonstrace na podporu prezidenta Zemana, která prohlásila něco na ten způsob, že teď je třeba prosazovat pravdu, pravdu a zase nic než pravdu, a ti druzí jsou absolutní zlo. Dáma si zřejmě nevšimla, považujíc se nejspíš za svrchované ztělesnění dobra, že sama sobě lže a stala se projevem "absolutního zla", že mu propadla. To se však může jednoduše stát každému z nás, bez ohledu na to, zda zastáváme postoj humanistický nebo se shlížíme v obdivu k diktatuře, zda máme raději maso nebo zeleninu.

Už jako dítě mě zajímalo, zda si je zlo vědomo toho, že je zlé – tedy že není správně. Obzvlášť zda ví, že proti němu všichni dobří bojují a spojují své síly. Jak může někdo, kdo je zlý, zůstat zlým poté, kdy zjistí, jaká je skutečnost? Faktem však je, že ten, kdo koná zlo, sám sebe za zlého nepovažuje. Blbec odmítá, že by mohl být blbcem. Domnívá se naopak, že koná v zájmu vyšším, v zájmu dobra a ve své dobré víře. Je však „mimo“. Být mimo Skutečnost vytváří iluzi oddělenosti, jakousi paralelní skutečnost, ze které vlastní ztracenost není vidět.

Známe to z historie, z křesťanství, z nacismu i komunismu. Ukázal nám to v poslední době Islámský stát, je toho plná naše politika, diskuse na internetu, známe to ze vztahů mezi lidmi kolem nás a často i ze vztahů v našich rodinách. Je to všude. Nikdo před tím není v bezpečí, a tak je vhodné být si toho vědom a mít se na pozoru – být pozorným. Pozorný je krásné slovo, které také znamená ohleduplný. Nejsme-li ohleduplní, hrozí nám, že necháme vtáhnout a pohltit. Na začátku bude nějaký "dobrý" či bohulibý důvod. Později si už nemusíme uvědomit, že si jej bereme osobně. To je očividná nemoc naší politiky, která, zdá se, až příliš často přestává býti věcí veřejnou a stává se věcí osobní.

Když jsme pozorní a ohleduplní, můžeme se vymezit a postavit proti formě i obsahu, se kterým nesouhlasíme – aniž bychom se vymezili v osobní rovině proti lidem, kteří tu formu či obsah prezentují či mu propadli a ztotožnili se s ním. Vůči nim můžeme zůstat dál pozorní – ať už to znamená být ohleduplní či mít se před nimi na pozoru.

Zlu nelze ublížit, zlo nelze zranit. Člověka však ano. Je na místě bránit se či nesouhlasit se způsobem, jakým je vykonáván např. politický úřad, s pronášenými slovy a činy. Současně je však třeba respektovat člověka – i když je to náš oponent či protivník. Respekt není podmíněn souhlasem a neznamená souhlas. Vyjadřuje pouze a právě jen to, že druhého bereme na vědomí. A brát na vědomí znamená naslouchat a slyšet. Respekt patří každému člověku, každé bytosti bez rozdílu. Naši úctu a ochotu ke spolupráci si ostatní musí získat svými slovy a činy. Nelze si ji „koupit“ ani ji nelze „získat“ úřadem – a to ani úřadem prezidenta.

Martin Wilczek

Autor: Martin Wilczek | pátek 2.12.2016 18:00 | karma článku: 9.87 | přečteno: 154x

Další články blogera

Martin Wilczek

O nadaných, talentovaných a pomalých dětech

Jak se chovat k nadaným a jak k pomalým dětem? Zanedbáváme ty nadané? Co potřebují a jak k nim přistupovat? V tomto tématu panuje řada zmatků. Nedorozumění působí také pojmy nadání, inteligence či talent. O tom je tento článek.

18.11.2016 v 8:25 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 452 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 289 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 868 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 102 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 303

Víc než deset let se pracuji s lidmi, kteří hledají klid a potřebují se zorientovat v někdy velmi složitých životních situacích a transformačních procesech, ať už se to týká osobního, pracovního života či vlastního nadání. Předmětem mého studia je lidská duše a mým předním zájmem je vzdělávání a rozvoj nadání dětí, mladých lidí i dospělých. Mou druhou profesí je focení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.