Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nadaných, talentovaných a pomalých dětech

18. 11. 2016 8:25:12
Jak se chovat k nadaným a jak k pomalým dětem? Zanedbáváme ty nadané? Co potřebují a jak k nim přistupovat? V tomto tématu panuje řada zmatků. Nedorozumění působí také pojmy nadání, inteligence či talent. O tom je tento článek.

Jak se chovat k inteligentním dětem? A řeší školy i ty až příliš chytré, nebo se spíš stávají outsidery? To byl podtitulek k rozhovoru s lektorkou Monikou Stehlíkovou, který na začátku listopadu vysílala DVTV.

Po zhlédnutí videa mě zaujala debata pod facebookovým odkazem na video, kde se ve velkém vyrojila podpora a souhlas s názorem typu: „Všichni se soustředí na hloupé děti, aby se chudáci necítily odstrčené, aby se jim pomáhalo, dostávají speciální asistenty, na některých školách mají pomalu víc speciálních pedagogů a pedagogických asistentů než normálních učitelů, ale že šikanované jsou převážně ty mimořádně inteligentní děti a že neustálými ústupky vůči pomalejším zabíjíme talent těch nadaných, to se neřeší.“

Takový pohled na věc je možná pochopitelný, ale současně je také velmi omezený. Rád bych nabídl pohled odlišný:
Výjimečně nadané či geniální děti k sobě potřebují ostatní, spolupracující a chápající děti a dospělé. Právě proto je důležité věnovat se dětem, které někteří označují za hloupé, pomalé nebo průměrné. Bez nich ty geniální zůstanou osamocené a jako takové nezmůžou nic. V nejhorším případě mohou být stigmatizovány a pronásledovány podobně jako středověké čarodějnice. Jedinečně nadané děti potřebují společnost těch, kteří jim rozumějí a dovedou je pochopit. Potřebují je také z toho důvodu, že součástí silného nadání je potřeba sdílet a pomáhat – dávat – a tato možnost a touha je výrazně omezena či znemožněna, jsou-li nadané děti izolovány a nepochopeny svými vrstevníky. To samé však platí o těch „pomalých a hloupých“ dětech, o těch, co zatím zaostávají! Jsou s těmi nadanými ve stejné situaci – jen na opačných pólech.

Nelze tedy dostatečně zdůraznit jak důležité je rozvíjet všechny děti, a zejména ty, které za nadané nebo geniální zatím nepovažujeme. Pokud bychom se nevěnovali těm „pomalejším“, pak směřujeme k vytváření nesouladu a konfliktu mezi prostými a nadanými lidmi. Nadané a geniální děti se (pro někoho možná paradoxně) projevují právě tím, že projevují velkou péči o druhé a věnují se jim, podporují ty méně nadané, chrání je a pečují o ně. Podle toho se také často poznají.

* * *

Samotný pojem nadání je často předmětem nedorozumění. Hovoříme o nadaných dětech, o lidech s vysokým potenciálem, o geniálních či vysoce inteligentních dětech. Jeden z přispěvatelů v diskusi pod zmíněným odkazem na rozhovor s paní Stehlíkovou píše:„...geniální matematik Augustin Louis Cauchy měl skutečně odporný charakter, nepomohl nijak dvěma ještě větším géniům, jako byli Henrik Abel a Evariste Galois, což u nich vedlo k předčasnému úmrtí, fanatický pámbíčkář a royalista, opustil rodinu. John Nash, údajná "čistá duše", měl rovněž otřesnou povahu a nechutně přebujelé ego, opustil dívku, kterou přivedl do jiného stavu, vůbec mu nevadilo, že jeho dítě skončilo v sirotčinci.“

Nadání je vysoká míra citu a citlivosti. Je to schopnost ladit se na projev ducha a archetypální vzory lidské psyché, ať už vlastní či jiných bytostí a entit. Inteligence není schopnost počítat, je to schopnost cítit a současně tvořit - tedy propojovat. To se může sekundárně projevit třeba právě v oblasti počtů. Matematická schopnost je tak spíš projevem talentu, než nadání.
Zmíněná skutečnost možná zklame všechny ty, co se domnívali, že nadaný je pouze ten, kdo v něčem vyniká, umí skvěle počítat, skládat hudbu nebo cvičit na hrazdě. To je však, jak jsem napsal, projev talentu. A talent není podmíněn nadáním. Je třeba se podívat na věc v celém kontextu. Vyjadřuje-li nadání míru citlivosti a otevřenosti, pak talent určuje fyzické podmínky a formu jejího projevení. Talent je možné vnímat jako fyzický předpoklad. Velmi podstatným určujícím vlivem je pak sociální prostředí a vedení, které se dostává nadanému dítěti se specifickým talentem. Nadání představuje obrovský a silný energetický potenciál, proud energie – chcete-li, který je usměrňován skrze psýchu a fyzické tělo a formován či deformován prostředím. Proto se mnoho geniálních a nadaných lidí zbláznilo, zabilo nebo se z nich stali lidé „odporného charakteru“, vrazi či diktátoři. Nadání nezajišťuje dobrotu ani úspěch, nevylučuje zlo či zklamání. Je také příčinou intenzivních a často dlouhotrvajících psychospirituálních krizí, kterými lidmi s probuzeným nadáním procházejí.


* * *

Tím se dostávám na závěr k původní otázce: Jak se chovat k inteligentním, nadaným dětem? Autor zmíněného citátu ukončil svůj příspěvek velmi výstižnou větou: „Stačí, když je nebude neskonale nudná povinná školní docházka zdržovat od vlastního studia, bude jim dostupná literatura a ony se již např. ten diferenciální a integrální počet na základní škole naučí samy.“ Ano, nadané děti potřebují prostor, potřebují, aby jim nikdo nebránil jít vlastní cestou, studovat vlastním tempem. Pomáhá jim dostatek podnětů a inspirující prostředí. To ale potřebují všechny děti. Každá lidská bytost je nadaná, stejně jako každá květina v sobě nese květ. Vykvetou však většinou jen ty, které k tomu mají podmínky a prostor.

Součástí prostoru, který nadané děti potřebují, jsou pomůcky, literatura a informace, ale také vzory (role models) a ostatní děti, včetně těch pomalých, které zatím nerozvinuly svůj potenciál. Právě ony pomáhají nadaným dětem rozvíjet jejich sociální inteligenci a umožňují jim cítit se užitečné a potřebné – realizovat své nadání ve formě daru. A nadané děti zase těm zatím pomalejším pomáhají se učit, posilují jejich sebevědomí, podporují je, jsou jim vzory a ochránci.

Martin Wilczek

(V Praze 16. 11. 2016)

PS:

Píši z vlastní zkušenosti, protože jsem v letech 2012-2014 působil jako spolumajitel přední pražské soukromé Montessori školky a jeslí. Tam jsem zažil situaci, kdy k nám rodiče dali svého malého chlapce, který byl později diagnostikován jako autistický a který zpočátku nereagoval ani na své jméno. Byl úplně uzavřený, projevoval se apaticky nebo naopak silně emočními scénami. Zejména jeho otci však velmi záleželo na tom, aby u nás mohl zůstat. Na první pohled to byl velmi těžký případ, který našim učitelkám zpočátku dělal hodně starostí. Ale nevzdali jsme to s ním a za pomoci osobní asistentky, jeho rodiny, nás všech ve školce a kolektivu ostatních jesličkových dětí, se nakonec proměnil v malého chlapce, jenž byl prakticky k nerozeznání od ostatních dětí. Dokázal se zapojit do denních činností, reflektoval své jméno a projevoval se přirozeně jako každý jiný malý kluk. Trvalo to necelý rok, pokud si dobře vzpomínám.


Ke všem dětem, nadaným i těm, jejichž nadání je zatím neprojevené nebo se rozvíjí, je třeba vztahovat se s respektem, s citem pro jejich vlastní rytmus a tempo učení. Děti se dokáží velmi dobře naladit. Z toho plyne, že potřebují nás dospělé, učitele, průvodce, kteří se dovedou naladit na ně, kteří dovedou naslouchat a dokáží jim připravit podmínky a prostředí, ve kterém je pro ně snadné a příjemné růst, učit se a rozvíjet se.


Zdůrazním jeden fakt – děti nepotřebují aby je někdo "učil", poučoval. Potřebují někoho, kdo jim vytvoří rámec, ve kterém jim umožní a dovolí se učit, a kdo bude přítomen a k dispozici pro případ, kdyby si přály pomoc. To od nás dospělých vyžaduje velkou odvahu a proměnu, neboť jsme to pohříchu mnohdy právě my, kdož jsme vedle našich nadaných dětí těmi pomalými a zatím nerozvinutými.

Autor: Martin Wilczek | pátek 18.11.2016 8:25 | karma článku: 11.59 | přečteno: 452x

Další články blogera

Martin Wilczek

O nesouhlasu a respektu

Když se nesouhlas stává osobní věcí, značí to, že se člověk ztratil, ocitl mimo realitu a postrádá základní cit a respekt člověka vůči člověku. A to není jen "nemoc" naší politiky, ale past do které se snadno chytáme dnes a denně.

2.12.2016 v 18:00 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Chott

Špicberky nebo adamky?

Dostal jsem od dcery plavky bermudského typu s palmami přes celý zadek - důvěrně jim říkám špicberky. Ale nevím, jestli v nich mám riskovat ostudné vykázání z koupaliště. No, pro jistotu si dám do báglu i staré dobré adamky.

21.8.2017 v 6:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Zuzana Palečková

Krize by nám šly...

Dunkerk je skvělý film o beznadějné situaci, o tom, co všechno lidé dokáží vydržet a překonat, co jsou ochotni udělat pro jiné. Vybízí k zamyšlení nad tím, jak bychom to asi zvládli my, jací vlastně jsme?

21.8.2017 v 0:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Pavel Strunz

Strážci ideologické čistoty

Zpráva z budoucího tisku: Poté, co pražská městská rada rozhodla odstranit jízdní sochu Jana Žižky z Trocnova z vrchu Vítkov, se u ní den před plánovaným odstraněním na protest sešli nacionalisté, komunisté a jiní extremisté.

20.8.2017 v 23:59 | Karma článku: 17.82 | Přečteno: 219 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Vojna a Mír v Koránu - Zabíjejte je všude, kde je dostihnete. Část 1.

„Zabíjejte je všude, kde je dostihnete.“ Koránský verš, který mi donekonečna opakují pod mými blogy, abych si přiznal, že „Korán není slovo Boží“, a že „ospravedlňuje teroristické útoky a zabíjení nevěřících“

20.8.2017 v 23:33 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 357 |

Otto Černý

Švédsko se zvedá?!

V sobotu se na náměstí Meborgarplatsen ve Stockholmu pořádala demonstrace, kterou svolalo FB hnutí Stå upp för Sverige (Za Švédsko) se 190 000 podporovateli.

20.8.2017 v 23:16 | Karma článku: 28.20 | Přečteno: 643 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 303

Víc než deset let se pracuji s lidmi, kteří hledají klid a potřebují se zorientovat v někdy velmi složitých životních situacích a transformačních procesech, ať už se to týká osobního, pracovního života či vlastního nadání. Předmětem mého studia je lidská duše a mým předním zájmem je vzdělávání a rozvoj nadání dětí, mladých lidí i dospělých. Mou druhou profesí je focení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.