Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O nadaných, talentovaných a pomalých dětech

18. 11. 2016 8:25:12
Jak se chovat k nadaným a jak k pomalým dětem? Zanedbáváme ty nadané? Co potřebují a jak k nim přistupovat? V tomto tématu panuje řada zmatků. Nedorozumění působí také pojmy nadání, inteligence či talent. O tom je tento článek.

Jak se chovat k inteligentním dětem? A řeší školy i ty až příliš chytré, nebo se spíš stávají outsidery? To byl podtitulek k rozhovoru s lektorkou Monikou Stehlíkovou, který na začátku listopadu vysílala DVTV.

Po zhlédnutí videa mě zaujala debata pod facebookovým odkazem na video, kde se ve velkém vyrojila podpora a souhlas s názorem typu: „Všichni se soustředí na hloupé děti, aby se chudáci necítily odstrčené, aby se jim pomáhalo, dostávají speciální asistenty, na některých školách mají pomalu víc speciálních pedagogů a pedagogických asistentů než normálních učitelů, ale že šikanované jsou převážně ty mimořádně inteligentní děti a že neustálými ústupky vůči pomalejším zabíjíme talent těch nadaných, to se neřeší.“

Takový pohled na věc je možná pochopitelný, ale současně je také velmi omezený. Rád bych nabídl pohled odlišný:
Výjimečně nadané či geniální děti k sobě potřebují ostatní, spolupracující a chápající děti a dospělé. Právě proto je důležité věnovat se dětem, které někteří označují za hloupé, pomalé nebo průměrné. Bez nich ty geniální zůstanou osamocené a jako takové nezmůžou nic. V nejhorším případě mohou být stigmatizovány a pronásledovány podobně jako středověké čarodějnice. Jedinečně nadané děti potřebují společnost těch, kteří jim rozumějí a dovedou je pochopit. Potřebují je také z toho důvodu, že součástí silného nadání je potřeba sdílet a pomáhat – dávat – a tato možnost a touha je výrazně omezena či znemožněna, jsou-li nadané děti izolovány a nepochopeny svými vrstevníky. To samé však platí o těch „pomalých a hloupých“ dětech, o těch, co zatím zaostávají! Jsou s těmi nadanými ve stejné situaci – jen na opačných pólech.

Nelze tedy dostatečně zdůraznit jak důležité je rozvíjet všechny děti, a zejména ty, které za nadané nebo geniální zatím nepovažujeme. Pokud bychom se nevěnovali těm „pomalejším“, pak směřujeme k vytváření nesouladu a konfliktu mezi prostými a nadanými lidmi. Nadané a geniální děti se (pro někoho možná paradoxně) projevují právě tím, že projevují velkou péči o druhé a věnují se jim, podporují ty méně nadané, chrání je a pečují o ně. Podle toho se také často poznají.

* * *

Samotný pojem nadání je často předmětem nedorozumění. Hovoříme o nadaných dětech, o lidech s vysokým potenciálem, o geniálních či vysoce inteligentních dětech. Jeden z přispěvatelů v diskusi pod zmíněným odkazem na rozhovor s paní Stehlíkovou píše:„...geniální matematik Augustin Louis Cauchy měl skutečně odporný charakter, nepomohl nijak dvěma ještě větším géniům, jako byli Henrik Abel a Evariste Galois, což u nich vedlo k předčasnému úmrtí, fanatický pámbíčkář a royalista, opustil rodinu. John Nash, údajná "čistá duše", měl rovněž otřesnou povahu a nechutně přebujelé ego, opustil dívku, kterou přivedl do jiného stavu, vůbec mu nevadilo, že jeho dítě skončilo v sirotčinci.“

Nadání je vysoká míra citu a citlivosti. Je to schopnost ladit se na projev ducha a archetypální vzory lidské psyché, ať už vlastní či jiných bytostí a entit. Inteligence není schopnost počítat, je to schopnost cítit a současně tvořit - tedy propojovat. To se může sekundárně projevit třeba právě v oblasti počtů. Matematická schopnost je tak spíš projevem talentu, než nadání.
Zmíněná skutečnost možná zklame všechny ty, co se domnívali, že nadaný je pouze ten, kdo v něčem vyniká, umí skvěle počítat, skládat hudbu nebo cvičit na hrazdě. To je však, jak jsem napsal, projev talentu. A talent není podmíněn nadáním. Je třeba se podívat na věc v celém kontextu. Vyjadřuje-li nadání míru citlivosti a otevřenosti, pak talent určuje fyzické podmínky a formu jejího projevení. Talent je možné vnímat jako fyzický předpoklad. Velmi podstatným určujícím vlivem je pak sociální prostředí a vedení, které se dostává nadanému dítěti se specifickým talentem. Nadání představuje obrovský a silný energetický potenciál, proud energie – chcete-li, který je usměrňován skrze psýchu a fyzické tělo a formován či deformován prostředím. Proto se mnoho geniálních a nadaných lidí zbláznilo, zabilo nebo se z nich stali lidé „odporného charakteru“, vrazi či diktátoři. Nadání nezajišťuje dobrotu ani úspěch, nevylučuje zlo či zklamání. Je také příčinou intenzivních a často dlouhotrvajících psychospirituálních krizí, kterými lidmi s probuzeným nadáním procházejí.


* * *

Tím se dostávám na závěr k původní otázce: Jak se chovat k inteligentním, nadaným dětem? Autor zmíněného citátu ukončil svůj příspěvek velmi výstižnou větou: „Stačí, když je nebude neskonale nudná povinná školní docházka zdržovat od vlastního studia, bude jim dostupná literatura a ony se již např. ten diferenciální a integrální počet na základní škole naučí samy.“ Ano, nadané děti potřebují prostor, potřebují, aby jim nikdo nebránil jít vlastní cestou, studovat vlastním tempem. Pomáhá jim dostatek podnětů a inspirující prostředí. To ale potřebují všechny děti. Každá lidská bytost je nadaná, stejně jako každá květina v sobě nese květ. Vykvetou však většinou jen ty, které k tomu mají podmínky a prostor.

Součástí prostoru, který nadané děti potřebují, jsou pomůcky, literatura a informace, ale také vzory (role models) a ostatní děti, včetně těch pomalých, které zatím nerozvinuly svůj potenciál. Právě ony pomáhají nadaným dětem rozvíjet jejich sociální inteligenci a umožňují jim cítit se užitečné a potřebné – realizovat své nadání ve formě daru. A nadané děti zase těm zatím pomalejším pomáhají se učit, posilují jejich sebevědomí, podporují je, jsou jim vzory a ochránci.

Martin Wilczek

(V Praze 16. 11. 2016)

PS:

Píši z vlastní zkušenosti, protože jsem v letech 2012-2014 působil jako spolumajitel přední pražské soukromé Montessori školky a jeslí. Tam jsem zažil situaci, kdy k nám rodiče dali svého malého chlapce, který byl později diagnostikován jako autistický a který zpočátku nereagoval ani na své jméno. Byl úplně uzavřený, projevoval se apaticky nebo naopak silně emočními scénami. Zejména jeho otci však velmi záleželo na tom, aby u nás mohl zůstat. Na první pohled to byl velmi těžký případ, který našim učitelkám zpočátku dělal hodně starostí. Ale nevzdali jsme to s ním a za pomoci osobní asistentky, jeho rodiny, nás všech ve školce a kolektivu ostatních jesličkových dětí, se nakonec proměnil v malého chlapce, jenž byl prakticky k nerozeznání od ostatních dětí. Dokázal se zapojit do denních činností, reflektoval své jméno a projevoval se přirozeně jako každý jiný malý kluk. Trvalo to necelý rok, pokud si dobře vzpomínám.


Ke všem dětem, nadaným i těm, jejichž nadání je zatím neprojevené nebo se rozvíjí, je třeba vztahovat se s respektem, s citem pro jejich vlastní rytmus a tempo učení. Děti se dokáží velmi dobře naladit. Z toho plyne, že potřebují nás dospělé, učitele, průvodce, kteří se dovedou naladit na ně, kteří dovedou naslouchat a dokáží jim připravit podmínky a prostředí, ve kterém je pro ně snadné a příjemné růst, učit se a rozvíjet se.


Zdůrazním jeden fakt – děti nepotřebují aby je někdo "učil", poučoval. Potřebují někoho, kdo jim vytvoří rámec, ve kterém jim umožní a dovolí se učit, a kdo bude přítomen a k dispozici pro případ, kdyby si přály pomoc. To od nás dospělých vyžaduje velkou odvahu a proměnu, neboť jsme to pohříchu mnohdy právě my, kdož jsme vedle našich nadaných dětí těmi pomalými a zatím nerozvinutými.

Autor: Martin Wilczek | pátek 18.11.2016 8:25 | karma článku: 11.59 | přečteno: 452x

Další články blogera

Martin Wilczek

O nesouhlasu a respektu

Když se nesouhlas stává osobní věcí, značí to, že se člověk ztratil, ocitl mimo realitu a postrádá základní cit a respekt člověka vůči člověku. A to není jen "nemoc" naší politiky, ale past do které se snadno chytáme dnes a denně.

2.12.2016 v 18:00 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 154 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 289 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 868 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 102 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 303

Víc než deset let se pracuji s lidmi, kteří hledají klid a potřebují se zorientovat v někdy velmi složitých životních situacích a transformačních procesech, ať už se to týká osobního, pracovního života či vlastního nadání. Předmětem mého studia je lidská duše a mým předním zájmem je vzdělávání a rozvoj nadání dětí, mladých lidí i dospělých. Mou druhou profesí je focení.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.